Příběh služebnice

Dystopická vize daleké (nebo blízké?) budoucnosti? Svět v němž teokratická vláda Gileadu, který vznikl na území USA, vytvořila v zájmu vyššího dobra a přežití lidstva kastovní společnost, v níž jsou ženy prakticky zbaveny práv a zcela podřízeny mužům a jejich rozhodnutí. A pokud jste žena plodná, vaše práva jednoduše přestala existovat.

Kultovní román kanadské spisovatelky a aktivistky Margaret Atwood pravděpodobně znáte díky seriálu, který byl podle tohoto díla, napsaného již v 80. letech minulého století (!), v loňském roce natočen. Mě k přečtení dotáhl také – jsem totiž zastánce toho si u seriálu nebo filmu podle knihy přečíst nejprve předlohu. Což mě tedy trochu brzdí ve sledování seriálů (zatím to fakt dodržuju – jedinou výjimkou, která potvrzuje pravidlo se u mě staly skvělé Sedmilhářky, které jsem doteď nepřečetla), ale zase vede ke zrychlení frekvence čtení 🙂 Ale zpět ke knize…

Celý děj je umístěn do blíže neurčené budoucnosti, v níž ekologická katastrofa zapříčinila jak zničení přírody, tak zejména obrovskou míru neplodnosti. Děti se nerodí, případně umírají v raném věku a lidstvo prakticky vymírá. Zdravé dítě se tak stává raritou. Těch několik žen, které jej v posledních letech zvládlo přivést na svět proto nově nastolená diktatura (navíc ohánějící se Biblí) v zájmu celku zcela zbaví jakýchkoli práv.

Hlavní, bezejmenná, hrdinka, jejíž zápisky a vzpomínky nás provází dějem Příběhu je služebnicí – ponížena na úroveň „chovné krávy“ a umístěna do rodiny jednoho z vůdců státu, kde je jejím úkolem jediné – zplodit a porodit zdravé dítě. A pokud tato očekávání nesplní, čeká ji pracovní tábor, odkud se už nevrací, a kde bude likvidovat následky ekologické katastrofy. Protože to je ale úplně normální ženská, její situace jí samozřejmě není lhostejná a snaží se ze všech sil ji nějakým způsobem zvrátit.

Příběh služebnice je plný beznaděje, osamocení, podřízenosti a současně odbojnosti, ale i velké síly jednotlivce. Jazykově a stylisticky velmi dobře napsaný text má ale i své mouchy – jednou z nich je jistá povrchnost vyprávění, které by mohlo na mnoha místech (a hlavně na konci!) jít do větších detailů. Čtenáře totiž ponechává často zapojit svoji fantazii, aniž by mu dodal přesnější vysvětlení. V tomto ohledu je jednou z nejzajímavějších částí doslov. Druhým menším mínusem je časté přeskakování v ději a čase – vyprávění a vzpomínky hlavní hrdinky se posouvají mezi současností a obdobím před nástupem Gileadu a místy je pak čtenář lehce ztracen. V kombinaci s první „muškou“ pak působí děj trochu nekonzistentně.

Vzhledem k poselství, které s sebou ale celá kniha nese – ať už to je možný katastrofický dystopický scénář, rizika diktátorských vlád, ekologických katastrof nebo myšlenky demokratické a v neposlední řadě samozřejmě i feministické – určitě za přečtení stojí. A hned poté si ale dejte seriál, na jehož scénáři se autorka samozřejmě podílela, dostanete totiž odpovědi na otázky, které vás budou po přečtení pálit 🙂 (aspoň částečně)

A ještě pár (fun) facts:
  1. Když Příběh služebnice obdržel cenu Arthura C. Clarka, která se uděluje nejlepšímu vědeckofantastickému (sci-fi) románu uplynulého roku, Margaret Atwood se ohradila proti označení „vědeckofantastický“ s tím, že svůj román považuje za spekulativní. Protože „Ve vědeckofantastické literatuře jsou příšery a kosmické lodě. Spekulativní beletrie by se opravdu mohla stát.“ Později uznala, že může být za vědeckofantastický označován, ona ale mezi sci-fi a spekulativním románem vidí rozdíl. (zdroj)
  2. Od 2. řady se už seriál nemohl chytit děje knihy, neboť pokračuje v čase, kterému už se předloha nevěnuje. Margaret Atwood však i nadále působí jako konzultantka. V jednom z dílů si také zahrála – jednu z „tet“, které mají služebnice na starosti (kuk :-))
  3. Před několika týdny, po 33 letech od vydání Příběhu služebnice, Margaret Atwood oficiálně oznámila, že napíše pokračování! The Testaments se bude odehrávat patnáct let po závěrečné kapitole první knihy a snad nám dodá další odpovědi…

 Hodnocení


Příběh služebnice – Margaret Atwood
The Handmaid’s Tale, překlad Veronika Lásková
Argo, 2017, 348 stran
978-80-257-2298-5

Anotace

Proslulý román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti Spojených států amerických, které se z demokratických výšin propadly do všeobjímajících hrůz totalitního režimu. V okovech nemilosrdného klerofašistického režimu se z každého, kdo se proti němu jakkoli prohřeší, stává otrok. Z plodných žen pak ještě něco mnohem horšího – služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají…

Líbilo se vám? Sdílejte článek s ostatními!
Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Buffer this page
Buffer
Email this to someone
email
Print this page
Print