Válečné Německo očima dětí – Vytoužené dítě

Jak prožívali válku samotní Němci? Jakým způsobem nacističtí pohlaváři manipulovali běžný lid? Catherine Chidgey toto téma pojímá nejvíce nevinným způsobem – přibližuje válečné Německo očima dvou dětí. Siggy žije v Berlíně, Erich na venkově. Přesto je osud velkou shodou náhodou svede dohromady. Jak válka ovlivní jejich osudy?

Hlavním vypravěčem knihy je někdo „ze shora“, který nahlíží na osudy hlavních hrdinů. Někdy vypráví o nich a jejich pocitech, jindy o jejich rodičích. Děj se odehrává od roku 1939 až do konce války a obě děti tak postupně dospívají a získávají svůj pohled na vše, co se kolem nich děje.

Autorka si neklade za cíl popisovat konkrétní události a zvraty druhé světové války, zaměřuje se spíše na obyčejný život lidí. Jak propagandu a život ve městě, v němž se postupně krátí zásoby a přibývá poplachů, tak život na venkově, částečně odříznutý od „velkého“ dění.

„Ursula se zeptala své sestry: ‚Myslíš, že je možné zamilovat se do dopisů?‘ a Emilie řekla ‚Samozřejmě‘, protože co jiného taky mohla říct, když teď byli všichni muži jen papír? Nebyli nic jiného než dopisy, fotografie, ocenění. Byli malými útržky hozenými z jedoucího vlaku, byli telegramy.“
(s. 124)

Jak roky plynou, nabývá propaganda značných trhlin a lidé, dříve věřící všemu, začínají mít první pochybnosti. To s klesajícím množstvím zásob i „dobrých“ zpráv z fronty, ovlivňuje každého běžného občana. O to více je pak patrné, jak se lidem nacisti snaží všechny úspěchy vtlouct do hlavy – a to klidně přes děti. Siggi se účastní několika návštěv „skvělých“ německých továren i schůzek Hitlerjugend, její táta zase pracuje pro vládu, kde vyřezává „nežádoucí“ slova z knih (výsledek jeho práce je zde také originálním způsobem prezentován).

„Někdy, řekne po chvíli Julia, musíme přijmout věci, kterým úplně nerozumíme. Nezáleží tolik na tom, čemu věříme, důležité je, že věříme. Führer ví přesně, co dělá. Můžeme ho následovat se zavřenýma očima. A musíme mu věřit a my mu věříme, my všichni mu věříme a patříme mu. Budeme pochodovat dál, i když se všechno zhroutí. A když nás stařešina bude plísnit, nechme je zuřit a křičet. Kupředu! Kupředu! Mládí nezná strach!“
(s. 138)

Erich se na venkově zase potkává s muži „vypomáhajícími“ na jejich polích, s nimiž má zakázáno mluvit, přesto mu to nedá a seznámí se s nimi. Neobvyklé „mezihry“ zase představí paní Millerovou a paní Müllerovou, v jejichž striktně „správně ideologických“ rozhovorech má jedna vždy pravdu a druhá se nikdy nemýlí.

Tajemná postava vypravěče je odhalena až v samotném závěru knihy a má velmi zajímavý historický podklad, který jen přidává na důvěryhodnosti této knize, která je samozřejmě fikcí, ale autorka musela provést nemalý průzkum reálií. K Německu má ostatně blízko, ač novozélanďanka, mimo jiné vystudovala německou literaturu a dva roky žila v Berlíně.

Mé dojmy z knihy jsou smíšené. Je to nádherný příběh, který je současně dojemný, smutný, překvapivý a vlastně i děsivý. Donutí vás zamyslet se nad tím, co běžné německé obyvatelstvo zažívalo, i nad tím, jak se vůči nim chovali osvoboditelé (ostatně o vojácích z východu známe příběhy i z naší české kotliny). Určitě stojí za přečtení. Zanechá ve vás stopu.

Hodnocení


Vytoužené dítě – Catherine Chidgey
The Wish Child, překlad Marcela Petrželová
Omega, 2018, 416 stran
978-80-7390-691-7

Anotace

Německo, 1939. Dvě děti sledují, jak jejich rodiče pomalu zabředávají záhadných soukolí moci. Siggi žije v prostředí blažené nevědomosti měšťáckého Berlína. Její otec, cenzor, zásadně nepoužívá slova jako „slib“, „láska“ nebo „milost“. Erich je dítě žijící poklidným venkovským životem, ale trápí ho podivné otázky, na které nezná odpověď. 
Tisíckrát deklamovaná naděje Němců na skvělou budoucnost se začíná hroutit a děti nalézají dočasné útočiště v opuštěném divadle uprostřed Berlína – nebo lépe řečeno, toho, co z něj zbylo. Ze všech oken visí bílá prostěradla a po celém městě se mluví o kapitulaci. Dny, které Siggi a Erich strávili spolu, zformovaly celý jejich další život. 
 Tajemný vypravěč střeží jejich přání a touhy. Vidí to, co vidí, cítí, co cítí, a přesto se z trosek národního snu začíná pomalu ozývat nový hlas.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Vytoužené dítě koupíte třeba v síti Knihy Dobrovský.

Líbilo se vám? Sdílejte článek s ostatními!
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Print this page
Print