Pohádka plná bylinek

Třeťák Toník si rád hraje. Střílečky na počítači nebo na tabletu jsou pro něj to pravé a aby chodil jen tak ven jej ani nenapadne. Prázdniny u babičky na venkově, kde není žádný internet a v televizi dávají jen pět programů, jsou pro něj vrcholem utrpení. Jenže, rodiče musí v červenci chodit do práce a tak se Toník pobytu u babičky nevyhne.

S babičkou je ovšem podle jeho názoru dost nuda… Neumí s počítačem, nezná Xbox a aby si třeba koupila něco online, o tom nemůže být ani řeč. Ale jak už to v pohádkách bývá, vše se záhy zvrtne. Toník v lese překročí bludný kořen, který mu tam nastaví skřet jako trest za to, že dělal rambajs a vztekle kopal do bandasky, z níž se mu rozsypaly nasbírané borůvky. A dobrodružství začíná.
Na velké dobrodružství láká už jen obsah 🙂
Cestou potkává Toník hned několik bylinkových skřítků a panenek, které mu nejenže pomohou hledat skřeta, ale dokáží mu i pomocí svých bylinek třeba ošetřit štípance od zákeřných komárů. Co ale zůstává na Toníkovi samotném je zpytování svého chování a velká omluva skřetovi. Příběh se navíc ještě zamotává díky tajemnému dupání, které Toník slyší vždy, když ho na chvilku skřítci opustí… Co k němu jde lesem?
Vyzdvihnout musím zejména nádherné ilustrace Evy Chupíkové, kterými je knížečka bohatě protkána – a neomezují se pouze na volné strany, často dokresluje snítka bylinky i samotný text. Jako správná pohádka má i Jde sem lesem naučný přesah. Jak správně tušíte, dozvíme se v ní spoustu zajímavých informací o bylinkách. Na začátku každé kapitoly je vyobrazena rostlinka, o níž bude v příběhu řeč, společně s krátkým popiskem. Na konci každé kapitoly jsou pak doprovodné otázky k tomu, co jsme se dozvěděli (většinou spíše z úvodního textu, než ze samotného příběhu).
Jako dospělákovi se mi celá publikace líbila moc. Jediné, nad čím jsem ale přemýšlela je, pro jak starého čtenáře je určena. Příběh je relativně jednoduchý, informace o bylinkách jsou také podány, dle mého názoru, vhodně pro děti (řekla bych tak na přelomu předškolního a mladšího školního věku). Nedokázala jsem se ale rozhodnout, zda je spíše určena pro samostatné čtení nebo aby si s malým zvídavcem četli rodiče.
V textu jsem se několikrát zarazila nad nečekaným pojmem, který mi k celku nějak neseděl… Kupříkladu: „Odložil knihu do pařezové knihovničky a podíval se rentgenovýma očima na Toníkovu pravou nohu.“ (s. 56) nebo „Mají malinkatou ostrou špičku, která se při doteku zabodne do kůže. Pak se odlomí a z chlupu vytrysknou chemické látky, které způsobují svědění.“ (s. 74) v kombinaci s pojmy jako je rumiště nebo džípíeska. Objeví se i úsměvná narážka pro dospěláky: „V ruce držel tlustou knihu s nápisem Karel Čapek, Sebrané spisy a tvářil se docela přátelsky.“ (s. 55).
Celkově ale nemohu říct prakticky nic proti a nezbývá mi, než vřele doporučit. A pro Vás bezdětné – běžte si knížku aspoň prolistovat do knihkupectví a pokochat se ilustracemi, užijete si 🙂
Hodnocení
 

 
 
Jde sem lesem – Daniela Krolupperová
Portál, 2016, 88 stran
978-80-262-1102-0

 

Anotace

 

Cesta lesem se stala pro malého chlapce Toníka napínavým dobrodružstvím a přinesla mu také seznámení s některými léčivými rostlinami. Chlapec tráví prázdniny na venkově u babičky, a protože se nechoval příliš dobře, musí za trest nevědomky překročit bludný kořen a ztratí se v lese. Čtenář sleduje Toníkovo napínavé dobrodružství s panenkami z květin a skřítky, kteří se mu snaží pomoci najít cestu z tajemného hvozdu. Děti se při četbě seznámí s některými léčivými rostlinami, pochopí, že každá rostlina má na světě své místo, a poznají také, že řada rostlin může být pro lidi užitečná. Aby si získané poznatky upevnily, mohou si společně s rodiči zodpovědět otázky na konci každé kapitoly. V poznávání rostlin dětem pomáhají názorné ilustrace.
Líbilo se vám? Sdílejte článek s ostatními!
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Buffer this page
Buffer
Email this to someone
email
Print this page
Print