Včelička plná kontrastů

Dvě ženy ze zcela odlišných zemí a kultur. Dva osudy spojené obrovskou náhodou. Dvě osobní tragédie. To vše najdete v románu britského psychologa, spisovatele a novináře. Chris Cleave poukazuje na problémy i pokrytectví moderní společnosti v psychologickém dramatu skrytém za skvělým příběhem.

„Za okamžik vám povím pár smutných slov. … Smutná slova jsou taky krásná. Smutný příběh znamená, že ta, která ho vypráví, je naživu. A než se nadějete, potká ji něco hezkého, něco báječného, a pak se ohlédne a usměje se.“
(s. 20)

Včelička zazvoní u Sářiných dveří přesně v den pohřbu jejího manžela Andrewa. Ilegální imigrantka z Nigérie a úspěšná šéfredaktorka časopisu pro ženy spolu mají společného více, než by se na první pohled zdálo. Co? To se dozvíme až v průběhu vyprávění. Obě ale řeší zásadní existenční otázky a problémy, do nichž se dostaly ne svou vinou. A osud tomu chtěl, aby je vyřešily společně.

„Většinu dní si přeju, abych byla raději britská jednolibrová bankovka než africká holka. Každý by mě rád viděl.“
(s. 11)

Celý příběh je vyprávěn střídavě oběma ženami v první osobě. Včelička se často obrací buď na imaginárního čtenáře nebo na „holky doma“, kterým vysvětluje podivné zvyklosti moderního světa – velká propast mezi africkým a evropským myšlením je díky tomu jasně patrná. Příběhu to dodává na autentičnosti a částečně i vzhledu „deníkových“ zápisků. Neobvyklým způsobem vás tak, stejně jako svižný styl, kterým je psán, chytne a nepustí.

„Čaj chutná jako naše země: je hořký a teplý, silný a plný vzpomínek. Chutná po touze. Chutná po vzdálenosti mezi místem, kde jste a odkud pocházíte. A taky mizí, jeho chuť vám z jazyku zmizí, zatímco rty máte ještě horké od šálku. Ztratí se jako plantáže táhnoucí se do mlhy.“
(s. 153)

Mužský element není v příběhu vynechán – kromě Sářina syna, dvouletého Charlieho, a manžela Andrewa, se potkáváme také se Sářiným přítelem a kolegou Lawrencem. Další mužské postavy jmenovány nejsou, byť jsou jedním z důležitých hybatelů děje. Je ale faktem, že jsou muži v celém díle relativně upozaděni, případně vyobrazeni jako ti „slabí“ či dokonce nebezpeční. To ještě neznamená, že by tomu tak nemohlo být.

Na pozadí dvou osobních tragédií se autor nenásilně trefuje do problémů, které člověka a jeho schopnosti přerůstají. Nejvíce vyznívá problematika uprchlíků z válkou sužovaných zemí, zde konkrétně ropné války v Africe, najdeme zde však i otázku fungování partnerských vztahů a překonávání osobních krizí.

„Tys taky zažila trápení. Děláš chybu, jestli si myslíš, že je to neobvyklé. Říkám ti, že trápení je jako oceán. Pokrývá dvě třetiny světa.“
(s. 163)

Kniha je plná velmi zajímavých úvah a myšlenek, které mimo jiné představují moderní „evropskou“ společnost jako pokryteckou, sobeckou a zahleděnou pouze na vlastní titěrné problémy. Je však třeba říci, že se tak děje zcela nenásilným způsobem, který dává podněty k zamyšlení, ale otevřeně nekritizuje.

„Zachvěla jsem se. Když jste uprchlík, naučíte se dveřím věnovat pozornost. Kdy jsou otevřené, kdy zavřené, jaký přesně dělají zvuk, z jaké strany jste vy.“
(s. 273)

Za zmínku určitě stojí nádherný jazyk, kterým jsou příběhy Včeličky a Sáry vyprávěny. V několika ohlasech na knihu jsem četla, že byl příběh málo napínavý, neuvěřitelný a jeho závěr byl rychlý. Zde bych si ze svého pohledu dovolila oponovat – není to thriller, který by musel stupňovat napětí. Je to román, silný příběh, nad nímž by měl člověk spíše přemýšlet. Uvěřitelný se mi, bohužel, zdá až dost.

Hodnocení


Včelička – Chris Cleave
The Other Hand (příp. Little Bee), překlad Hana Zahradníková
Plus, 2012, 304 stran
978-80-259-0118-2

Anotace

Román Včelička, od úspěšného britského novináře Chrise Cleavea, se okamžitě po svém vydání stal bestsellerem díky neobyčejně silnému příběhu dvou zcela rozdílných žen. S humorným nadhledem, a přece nekompromisně vypovídá o potížích a mravních dilematech, s nimiž se jeho hrdinky musejí vypořádat v současném globalizovaném světě. Dramatické události provázející první setkání těchto dvou žen – úspěšné londýnské novinářky Sáry a mladičké domorodky – na opuštěné nigerijské pláži, mají pro obě nedozírné následky.

Líbilo se vám? Sdílejte článek s ostatními!
Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Buffer this page
Buffer
Email this to someone
email
Print this page
Print